Tradiční lokální potraviny v ohrožení?

Všichni jsme už asi někdy slyšeli, že biodiverzita naší planety se pomalu zmenšuje, mizí některé druhy hmyzu, čím dál více druhů zvířat je ohrožených... Co ale tak často neslýcháme, je fakt, že se vytrácí i tradiční lokální potraviny.



Jak je možné že některé potraviny (navždy) mizí v době, kdy je každý druhý člověk samozvaný "foodie" a exotické jídlo je dostupné více než kdy jindy?!

Ztráta tradičních potravin je smutným produktem naší zrychlené kultury založené na konzumerismu a uniformitě vkusu i chutí. Zužuje se biodiverzita a s ní i množství ingrediencí, které ještě donedávna představovaly tradiční národní jídla. A tak celosvětová organizace Slow Food vytvořila iniciativu Ark of Taste, která má za úkol zachovat naše jedlé kulturní bohatství.


Slow Food? Ano.

Organizace Slow Food byla založena v roce 1989 Carlem Petrini a skupinou aktivistů, kteří se stavěli proti klesajícímu zájmu lidí o to, co jí, a naopak rostoucímu zájmu o fast food. Od té doby se výrazně rozrostla a dnes má několik poboček všude po světě (např. Něměcko, Brazílie, Holandsko - i Česko). Jejich vize je jasná: lepší přístup k jídlu, které je dobré pro nás, pro pěstitele i pro naši planetu. Tedy k jídlu dobrému, čistému a férovému.


Ark of Taste je projekt zaměřený na diverzitu jídla. Je to vlastně online katalog, který shromažďuje tradiční nebo kulturní lokální potraviny od lidí, kteří mají za to, že "chutě jejich dětství zmizely." Snaží se poukázat na risk "vymření" takových potravin a povzbudit lidi, aby zachovávali jejich děditství. Prozatím takto nasbírali přes 2500 různých potravin (ovoce, zeleninu, maso, sladkosti, pečivo, sýry atd.), od japonských fialových batátů až po speciální litevský čerstvý sýr. Z Česka je v databázi Ark of Taste uveden třeba olomucké tvarůžky nebo oskeruše (kdo z vás ví, co to je, ha!).



A proč nám tohle přijde důležité? Organizace FAO spadající pod OSN publikovala studii dle které bylo 75% jedlých rostlin nenávratně ztraceno. Dnes je naše strava z 60% založená na třech obilovinách - pšenici, rýži a kukuřici. Dříve existovalo přes tisíc (!) typů rýže a kukuřice, dnes se jich pěstuje jen pár. Což nás dostává k otázce: pokud přijdeme o biodiverzitu, co se stane s naším jídlem?


Pokud mizí lokální kuriozity, ztrácíme kromě nutričních hodnot i část svojí kultury. Rada na závěr tedy zní - vybírat a jíst uvážlivě, přátelé.