Čím si vlastně čistíme zuby?

Aktualizace: před 5 dny

Minimum Waste není jen o redukci odpadu, ale o zodpovědné spotřebě celkově. Co to znamená? Že se jako spotřebitelé jednak zamýšlíme, zda danou věc vůbec koupit a o svých nákupech uvažujeme, a druhak to, že si produkty pečlivě vybíráme. Díváme se na jejich složení a není nám lhostejné, jaký vliv mají jak na naše zdraví, tak na životní prostředí. 

PC: Alex Kondratiev, Unsplash

V podstatě všechny kosmetické produkty, obsahují celou řadu látek, z nichž ne všechny jsou 100% bezpečné a zdraví prospěšné. Nic není černobílé, a stejně tak žádná (zejména syntetická) složka kosmetiky není čistě pozivitní nebo negativní. Tyto složky  produktech mají své opodstatnění, ale je dobré vědět, že jejich funkce je často vykoupena různými neblahými vlivy na naše zdraví. 

---

V tomto článku se podíváme na zubní pasty a jiné dentální produkty. 

"Jak je možné že mám kazy a citlivé dásně, když si zuby čistím opravdu poctivě a důkladně dvakrát denně, používám ústní vodu, nejím sladké a celkově nedělám nic extra nezdravého?” podivila se jednou moje kamarádka. Možná se podobně podivuje spousta z vás. Co se takhle místo nad tím, jak často a jak moc si zuby čistíme, zamyslet nad tím, čím si je čistíme? 


Než se vrhneme na výčet jednotlivých chemikálií, je třeba říct, že většina škodlivých účinků látek obsažených v zubních pastách se dostavuje až po jejich požití. Možná si říkáte, proč by nás to mělo trápit, když většina z nás pastu nejí?! V puse ji máme maximálně pár minut a pak ji vyplivneme. Chyba lávky přátelé, spojení úst se zbytkem těla je velmi úzké, a tudíž vše, co si do ústní dutiny vložíme (byť jen na krátkou dobu), nějakým způsobem ovlivní naše celkové zdraví.

Jaká nebezpečí na nás číhají v zubních pastách? 

Fluorid/fluor Fluor je jedna z nejkontroverznějších látek, co se zubních past týče. V pastách má své odpostatnění, ale je to látka potenciálně natolik nebezpečná, že je těžko říct, zda ji do past vůbec dávat. Fluorid je důležitou složkou pro tvorbu pevných a zdravých kostí a snižuje pravděpodobnost výskytu zubních kazů. Na druhou stranu je fluor toxická látka a její nadměrná konzumace je nebezpečná zejména u dětí do 6 let, jelikož může vést v lepším případě k fluoróze - nevzhledným skrvnám na zubech způsobenými poškozením zubní skloviny, v horším až k poškození mozku. U dětí je tedy obzvlášť na místě si obsah fluoru v pastě kontrolovat, jelikož podle výzkumu společnosti Weleda děti do 7 let polovinu zubní pasty z kartáčku snědí. Nebezpečný je také v případě těhotných žen, u kterých může v případě nadměrného množství poškodit plod. Triclosan Triclosan je do mnoha kosmetických produktů přidáván jako antibakteriální složka. Je to pesticid, který má podle studií provedených na zvířatech prokazatelně negativní účinky na endokrinní (hormonální) systém - narušuje regulaci hormonů štítné žlázy. Kromě toho je také velmi pravděpodobné, že způsobuje bakteriální rezistenci. Zajímavé je, že americká FDA (Food and Drug Administration) zakázala jeho použití v mýdlech a sprchových gelech - důvody najdete například zde. Proč bychom si tedy měli něco, co je evidentně špatné pro naši kůži, dávat do pusy?!  SLS (pěnidlo) SLS neboli Sodium Lauryl Sulphate je pěnící činidlo, které způsobuje to, že pasta nám v ústech hezky pění. Právě spousta pěny v puse některým z nás dodává pocit skutečně čisté dutiny ústní, což je - nemám pro to jiné slovo - hloupost. SLS sice pění, ale také nám vysušuje ochranný hlenitý povlak v duitně ústní a zvyšuje tak její zranitelnost a dráždivost. To může vést k častějším aftům nebo až k zánětům.  Titanium dioxide (TiO2) TiO2 je látka, která pastě dodává zářivě bílou barvu. Zářivá běloba, symbolizující čistotu a přislibovanou bělost vašich zubů, však kromě těchto marketingových účelů v pastě jinou funkci nemá. Objevují se obavy, že při vdechnutí je tato látka karcinogenní. Její nanočástečky se nám mohou přes membránu v dutině ústní dostat do těla, kde jsou zatím její účinky bohužel neprobádané. Existují studie, které tvrdí, že je to látka rakovinotvorná, ale dle mého průzkumu je zde zatím nedostatek znalostí. Nicméně, pokud je to látka s účinky potenicálně negativními, jejíž jediná funkce je zářivá běloba pasty samotné (ne vašich zubů!), tak osobně nevidím důvod, proč si jí dvakrát denně zanášet dutinu ústní. 

Abraziva

Abraziva jsou ve vyšší míře obsažena zejména v pastách s bělícím účinkem. V určité míře jsou obsažena v každé pastě, liší se ale sílou (rozuměj mírou obrušování), přičemž sílu abrazivity udává hodnota RDA, která se normálně pohybuje někde mezi 70-120, u těch nejjemnějších past to může být okolo 20-40. Pozor, silná abraziva s hodnotou přes 100 doslova obrousí zuby natolik, že vedou k jejich zvýšené citlivosti a potenciálně k poškození dásní. Podle dentální hygienistky Kristýny Kohoutové, DiS. je tak možné, že místo bílého chrupu budete mít chrup tmavý, jelikož si obrousíte sklovinu natolik, že vám zpod ní vykoukne tmavší zubovina. Hups.

Umělá aromata a barviva

V neposlední řadě se do většiny konvenčních past kvůli lákavé vůni a barvě přidávají umělá aromata a barviva, která lidskému tělu nikdy nic dobrého nepřinesla. Většinou jsou vyrobena z ropy a při vstřebání do těla nám moc dobrou službu neprokazují, jelikož mohou mít rakovinotvorné účinky. Lepší variantou budou jistě barviva přírodní a esenciální oleje.  

PC: William Warby, Unsplash

Jak je z daného výčtu vidět, spousta látek má v pastách pouze marketingovou funkci- zajišťuje její bělost, voňavost, pěnivost či barevnost, prostě to, co prodává! 

Kdo z nás chodí na dentální hygienu ale ví, že kvalitně vyčištěného chrupu nedosáhneme pěnou, barvou ani příjemnou vůní, nýbrž správnou technikou. Proč si tedy kupovat věc plnou látek, které jsou pro naše tělo anebo ústa samotná prokazatelně či potenciálně škodlivé, ale vy výsledku jsou nám vlastně na nic? 

Pokud si nechcete vyrábět vlastní zubní pastu (za mě diskutabilní) nebo uplatňovat metodu žádné pasty, pro mě osobně jsou cestou pasty přírodní. Já sama používám tu od Georganics (proto je taky u nás prodáváme - dobrá osobní zkušenost) a jsem nadmíru spokojena. Začátky nebyly úplně lehké - tato pasta je přece jen hodně odlišná od klasické drogerkové pasty, a to nejen kvůli tomu že je v malém skleněném kelímku a nabíráte si ji dřevěnou špachtličkou. Největší rozdíl je asi v tom, že vůbec nepění, a to z jednoho prostého důvodu - neobsahuje žádná pěnidla. V puse vám tedy po smíchání se slinami vytvoří pouze něco jako "kašičku", která se postupně rozmělňuje, což může být pro lidi zvyklé na spoustu pěny docela šok. Člověk si na to nicméně poměrně rychle zvykne a ve výsledku je i rád. Já osobně mám pocit, že čím méně pěny v puse mám, tím více si dávám záležet na technice čištění. Největší výsadu téhle pasty vidím v její chuti, mátová (zelená) je prostě božská! Každé čištění je tak trochu jako bych popíjela mojito anebo si do pusy nacpala hrst čerstvě utržené máty. A ještě jedna důležitá věc - od té doby, co ji používám, jsem neměla jediný aft.

Autor: Tereza Dohnalová, Minimum Waste