(Ne)udržitelné zemědělství

Aktualizace: 17. kvě 2019

Nová studie think tanku IDDR naznačuje, že kdyby Evropa přešla výhradně na ekologické zemědělství, byla by stále schopna uživit celou svoji populaci. Tato studie byla zveřejněna týden poté, co se objevila informace, že dramatický úbytek hmyzu souvisí s používáním pesticidů užívaných v zemědělství. Je načase přehodnotit stávající zemědělské praktiky?



Co je vlastně špatného na stávajícím zemědělství?


Moderní zemědělství je založené na intenzivním používání průmyslové technologie, automatizovaných procesech, genetickém inženýrství a především technikách, které umožňují dosahovat masové produkce plodin. Ačkoliv automatizace procesů skutečně vede k větší produkci, tato forma zemědělství má i své stinné stránky - a to dost závažné.

Masová produkce pouze několika druhů plodin v praxi znamená extenzivní pěstování tzv. monokultur (s tím že většina takto pěstovaných plodin se používá jako krmivo pro dobytek nebo na výrobu biopaliv). Tento způsob pěstování vyžaduje intenzivní užití pesticidů a syntetických hnojiv. Funguje v krátkém období, jelikož umožňuje vypěstovat velké množství dané plodiny za málo času, nicméně v dlouhém období je zcela devastační. Půda je čím dál tím více považována za neobnovitelný zdroj - pokud ji jednou degradujeme, je těžké ji zachránit. Konvenční zemědělství a především monokultury proces degradace urychlují tím, že zhoršují úrodnost půdy (a ta pak potřebuje chemická hnojiva), což vede k tomu, že je půda náchylnější k erozi. Tím to ale nekončí, kromě negativních dopadů na kvalitu půdy a životní prostředí používání pesticidů ovlivňuje i naše zdraví. Pesticidy jsou toxické a postihují jak hmyz a zvířata, tak nás samotné - často jsou spojovány s akutní otravou a způsobují některá chronická onemocnění. Například glyfosfát (uvedený na trh společností Monsanto) je podle nejnovějších výzkumů karcinogenní. A ještě třešnička na zemědělsky děsuplném dortu - záplavy hnojiv se často dostanou do vody a kontaminují ji. Lidem, kteří ji pijí, pak mohou způsobovat rezistenci na antibiotika.

Sečteno a podtrženo, dnešní zemědělství neukazuje produkci potravin zrovna v dobrém světle.


Co s tím? Zastavit zemědělskou produkci a hladovět?!


Naštěstí ne. Existuje i spousta jiných, udržitelných způsobů produkce potravin, které nabývají na popularitě - již necelá 1/3 světových farem používá metody šetrné k životnímu prostředí. Že by se agroekologie stávala realitou?

Agroekologie je založená na pěstování v menším měřítku v souladu s místním prostředím, recyklaci živin a energie a rovněž imitaci přírodních ekosystémových procesů. Místo pesticidů a syntetických hnojiv sází na střídání plodin, což zabraňuje nákazám (některé druhy rostlin můžou škůdce odpuzovat).

Kromě agroekologie existuje řada dalších alternatvních způsobů, které berou v potaz neustále se měnící životní prostředí. Pojďme se v rychlosti podívat na nejvýznamější z nich:

  • Permakultura: systém, který vychází z přírodních systémů procesy. Jak název napovídá, jde o (permanentně) udržitelné zemědělství a celkovou kuluturu, protože žádná společnost nemůže přežít bez udržitelného a etického využívání krajiny. Zaměřuje se mimo jiné i na snižování odpadu a upřednostňuje trvalé plodiny - např. ovocné stromy a ořešáky.


  • Hydroponie: v podstatě jde o pěstování bez půdy. Plodiny dostávají živiny z vody a jsou zasazeny v substrátu či štěrku.



  • Urban farming: směr, který klade důraz na lokální produkci. Čím dál víc lidí žije ve městech, a podle toho by se měla přemístit i produkce potravin. Pěstuje se tedy v rámci komunitních zahrad, na větších či menších městských farmách či v hydroponických farmách. Zářným příkladem městského zemědělství je největší městská farma v Evropě, která s nachází v holandském městě Hague. Je to krásná ukázka toho, jak se dá stará kancelářská budova přestavět na obří skleník. Urban farming dává lidem žijícím ve městech nejen přístup k lokálně pěstovaným potravinám, ale také vrací zemědělství zpět do jejich každodenního života.


Credit: Ecowatch

  • Agrolesnictví aneb "jedlé lesy." Pěstování probíhá v několika vrstvách - klenba je tvořena ovocnými stromy a ořešáky, pod kterými se pěstují bylinky, houby a zelenina. Pod nimi (v zemi) pak může být ještě kořenová zelenina.

___


Vraťme se tedy zpět k otázce "co s tím?"

Podporujme změnu. Zajímejme se o to, odkud jídlo pochází a jak bylo vypěstováno. Výše zmíněné udržitelné alternativy představují způsob, jakým můžeme pěstovat potraviny v souladu s přírodou a více lokálně, abychom je nemuseli dovážet přes půl světa, přičemž zachovávají kvalitu půdy pro budoucí generace.

Půda je důležitá, stejně jako naše zdraví a životní prostředí, tak na ni nezapomínejme.



Tématu (ne)udržitelnosti v zemědělství se budeme věnovat v naší sérii "Zemědělství jinak." Více informací najdete v sekci "eventy."