Jak upcyklace pomáhá snižovat odpad

Upcyklace, recyklace…pojmy, které čím dál tím častěji slýcháváme v souvisloti s řešením odpadového problému. Víme ale, co tyto pojmy opravdu znamenají? Jaký je mezi nimi rozdíl? A hlavně - jak přispívají k minimalizaci odpadu?  O tom jsme si v Minimum Waste povídali s designéry z NAHAKU. 



Pojďme začít pojmem “životní cyklus produktu.” Záhy pochopíte proč. Při posuzování dopadu nějakého produktu na životní prostředí je třeba brát v potaz celý jeho život - od těžby surovin a výroby přes používání až po vyhození. Vezměme si například takovou PET lahev. Přemýšleli jste někdy nad tím, co všechno bylo potřeba k její výrobě? Někdo ji musel navrhnout, přičemž padlo spousta materiálu na prototypování. Někdo musel získat materiál na její výrobu, ten se musel opracovat, lahev se potom dovezla (dost možná přes půl planety) k výrobci nápojů, aby ji naplnil, a poté do obchodu, aby si ji někdo koupil. Vypil její obsah a za pár minut ji vyhodil. Dobře, někteří z nás PET lahve vymývají a používají je víckrát, ale stejně. Není zvláštní, že výroba takové lahve trvá poměrně dlouhou dobu a je na ni potřeba velké množství vstupů, a přitom její životnost je tak krátká?! Tudíž, jak kluci z NAHAKU správně podotkli, pokud si myslíme, že když PET lahev hodíme do žluté popelnice, tak jsme smazali její environmentální stopu a je to "jakoby nebyla", tak jsme na omylu. To, co předcházelo jejímu vzniku, se vhozením do popelnice na plasty jen tak nesmaže. Tím nechceme říct, že recyklovat PET lahve je špatné - ba naopak, pouze chceme poukázat na to, že to s nimi (stejně jako se všemi ostatními výrobky) není tak jednoduché a že její dopad na životní prostředí nespočívá jenom v tom, zda ji hodíme do koše, do přírody, nebo do tříděné popelnice. Jinými slovy, zda je něco eko se nedá rozhodnout pouze na základě toho, do jaké popelnice danou věc vyhodíme.  Pokud chceme porovnovát ekologičnost výrobků - např. plastové, skleněné a nerezové lahve na pití, je potřeba udělat jejich analýzu v celém životním cyklu, tzv. LCA (Life Cycle Assesment). Tedy jakou environmentální zátěž představuje těžba dané suroviny, výroba, jak dlouho se dá výrobek používat a konečně, co se s ním stane, až se vyhodí. 

Chceme lidem jenom otevřít oči. Pak už necháme na nich, aby si udělali názor co je “eko” a co ne.

Nyní máme dobrý základ pro další čtení. Co je vlastně recyklace a upcyklace a jak se liší?  Recyklace je nejčastěji definována jako materiálové využití odpadu. V praxi to znamená, že daná věc (představme si například zase PET lahev) se rozemele na granulát, ze kterého se potom vytvoří materiál používaný při výrobě nových produktů. Nutno připomenout, že u řady materiálů (např. papír) opětovnou recyklací degraduje. Další zajímavý postřeh je recyklace věcí, které jsou vyrobené z více materiálu - vemte si například lednici či mikrovlnku. Aby se daly recyklovat, je třeba rozebrat tu spoustu materiálů, kterou obsahují. A to je dost složité.  Upcyklace je potom nejčastěji uváděna jako přeměna odpadu na výrobek s větší hodnotou a kvalitou. Z odpadu se prostě a jednoduše vytvoří nový produkt, nic se nerozebírá a nevytváří se žádný granulát. Upcyklace dává odpadu nový život a tím vlastně oddaluje jeho recyklaci (nebo jakýkoliv jiný proces zbavení se výrobku). Jinými slovy by se dalo říct, že upcyklace je proudloužení životnosti výrobku. 

Pokud se tedy někde setkáte s tvrzením, že upcyklace je nadstavba recyklace, není tomu tak. Upcyklace a recyklace jsou dvě zcela odlišné věci a každá s odpadem dělá něco jiného.


Praktickou ukázku upcyklace nám ukázali Josef a Kuba z designérského studia NAHAKU. Kluci vyrábí designová světla, misky či květináče z odpadu, kterému tak dávají druhý život. 

Tohle světlo je například vyrobené z tzv. prosecco kegu (20l sud, ze kterého se čepuje stáčené prosecco).

Často máme problém odpad vůbec sehnat.” říkají brněnští designéři. Například u prosecco kegů v současnosti neexistuje jejich zpětný odběr, takže je získávají od známých, kteří dělají např. cateringy na akcích, na kterých točí prosecco. Zpětný odběr a zavedení zálohového systému se aktuálně snaží řešit s výhradním dodavatelem kegů do ČR.


...tohle je z vlnitého plechu....


…a tohle pro změnu ze starého hasícího přístroje. Hasičáky kluci mají od firmy, která dělá jejich revize. 



Z hasičáků se dají vyrobit vázy či jiné nádobí…


“Chceme lidem ukázat, že se dá pracovat i jinak.” 

Nám jste je kluci rozhodně otevřeli. Správně jste upozornili na to, že není všechno eko co se třídí a že věci jsou mnohem složitější. Taky jste nám ukázali, že odpad může sloužit jako zdroj - jen se na něj tak musíme dívat.

Tak zase příště!