Bioplasty - řešení plastového problému nebo nikoliv?

V době, kdy jsou plasty považovány za veřejného nepřítele číslo jedna, se bioplasty jeví jako vhodná alternativa. Běhá kolem nich ale spousta otazníků. Rozloží se opravdu v přírodě? Jak náročná je výroba bioplastů pro životní prostředí? Co se stane, když je hodím do žluté popelnice?


Abychom si mohli udělat objektivní názor, pozvali jsme k nám do Minimum Waste odborníky a zeptali se jich na to v diskuzi nazvané "Bioplasty-pro a proti?"  Debata byla zaměřená na použití bioplastů jako obalového materiálu z pohledu výrobce, výzkumníka a ekoložky. Získali jsme tak názor od někoho, kdo bioplasty vyvíjí, od někoho kdo zkoumá, co se s bioplasty děje v kompostu/půdě/přírodě a také od někoho, kdo z nich vyrábí a prodává výrobky.

V tomto článku vám přinášíme souhrn toho nejdůležitějšího, co během diskuze zaznělo.


Hosty debaty byli:

Ing. Hynek Beneš, Ph.D., Ústav makromolekulární chemie Akademie Věd ČR, v.v.i.

RNDr. Petra Innemanová, Ph.D., Ústav pro životní prostředí, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, DEKONTA, a.s.

František Kessner - ředitel firmy Bioplaneta


Na začátku debaty byl vysvětlen pojem bioplasty, pod kterým si většina z nás - přiznejme si to - neví co představit. 

Je třeba rozlišovat mezi bioplastem a bio-rozložitelným plastem. Pojem bioplasty dnes zahrnuje obě dvě varianty, ač je mezi nimi významný rozdíl. Bioplast je materiál vyrobený z obnovitelných surovin (např. kukuřice, cukrová třtina) a může i nemusí být biologicky rozložitelný.  Naproti tomu biologicky rozložitelný plast může být vyroben jak z obnovitelných surovin, tak z fosilních zdrojů, tedy ropy, a ve vhodných podmínkách se rozloží. 


Rozloží se bioplasty v přírodě, popř. v běžném kompostu? 

Běžné bioplasty, např. PLA (kyselina polymléčná) se rozloží pouze v průmyslové kompostárně, kde jsou speciální podmínky, na domácím kompostu nebo v přírodě se nerozloží. Aby bioplast degradoval potřebuje určitou teplotu, vlhkost, obsah mikoorganismů, kompost se musí překopávat atd.


Kam tedy s bioplasty? 

Pokud se nám v domácím kompostu bioplast nerozloží, kam tedy s ním? Toť otázka. V ČR zatím chybí adekvátní infrastruktura v podobě hnědých popelnic na bioodpad a průmyslových kompostáren. 


Co když je hodím do žluté popelnice? 

Bioplasty hozené do žluté popelnice v domnění, že jde přece o plast, mohou ve výsledku snížit celkové množství recyklátu. Pokud jejich příměs v žluté popelnici překročí určité množství, může zkazit celou šarži recyklátu a to může v konečném důsledku vést až k snížení množství recyklovaného plastu. V současnosti používaný systém, který využívá manuální dotřídění plastů na třídících linkách, není schopný zajistit potřebné oddělení bioplastů od konvenčních plastů před jejich recyklací.

Pokud tedy máte hnědou popelnici, můžete bioplast hodit tam. Pokud ji nemáte, je pravděpodobně nejlepší bioplast hodit do odpadu směsného, v případě že odpad poputuje do spalovny a energeticky se využije.


Přispívají bioplasty ke snížení tzv. litteringu (pohozených odpadků v přírodě)?

Částečně ano - v případe stoprocentně rozložitelných materiálů, ale pokud spotřebitelé nabydou dojmu, že se bioplast v přírodě vždy rozloží a že ho tím pádem mohou jen tak pohodit, bude littering ještě horší. Podstatná část bioplastů (např. bio-PET) se totiž v přírodě nerozloží téměř vůbec, nebo mohou zanechávat okem neviditelné mikroplasty, jejichž dopady na životní prostředí zatím nejsou příliš prozkoumány.


Jak náročná je výroba bioplastů pro životní prostředí? 

Energeticky výroba bioplastů nijak zvlášť náročná není. Z kukuřice, brambor či jiné suroviny se získá škrob, ze kterého se za vysokých teplot izoluje glukóza. Kvašením se pak získá kyselina polymléčná (PLA), která má vlastnosti plastu. 

Samotné pěstování kukuřice nicméně představuje riziko pro životní prostředí, jelikož vyžaduje půdu, vodu a především pesticidy a další chemické látky. Plodiny používané k výrobě bioplastů navíc mohou konkurovat produkci potravin, což dále vede k neštrné intenzivní zemědělské produkci potravin v podobě monokultur, které mají dlouhodobé negativní dopady na krajinu i půdu.